Londýn pár slovy na úvod:

- obrovský (1 572 km)

- přecpaný (8,5 mil. obyvatel - 5 500 obyvatel/km²)

- nebezpečný (mapa kriminality)

A také nádherný. Tak nádherný, že to vynuluje zmíněná negativa.

V tomto článku, který je první částí ze dvou, bych vám chtěla objasnit pár skutečností, jak to v Londýně chodí co se týče bydlení, stravování a dopravy. Dále bych vám chtěla předat pár tipů, které se nikdy neztratí a které ušetří váš čas i peníze. V další části bych si chtěla zrekapitulovat a shrnout celou naši cestu a opět, aspoň tímto způsobem, se tam vrátit, protože věřte mi, jestli Londýn (a troufám si říct i okolní Británii) jednou navštívíte, budete se tam chtít stále vracet.

Jeden z bodů, který musíte vyřešit (nejlépe) před cestou. Londýn je drahý, co si budeme nalhávat. A londýnské byty jsou prý co se týče nájmu ty nejdražší v Evropě a podobné to je i s hotely.

Proto pokud si nepotrpíte tolik na soukromí a stačí vám pouze postel na přespání a teplá voda na umytí, nejlevnější volbou je Couchsurfing. Nemám s tímto způsobem ubytování žádné zkušenosti, proto vám nemohu říct nic podrobnějšího. Ale pro upřesnění: jedná se vlastně o to, že vám místní nabídne svůj gauč / postel pro hosty / pokoj k přespání a nic od vás nežádá (finančně). Tudíž to je nejlevnější volba, ale zase to chce mít spoustu odvahy a nepotrpět si na svém klidu.

Další levnou alternativou k hotelu jsou hostely - tedy ubytování v pokojích, které sdílíte s ostatními (pokoje po čtyřech, šesti, osmi, dvanácti,...). Existují jak varianty pro ženy, tak i smíšené. Ale řekla bych, že tohle je také pro hodně otrlé, protože nikdy nevíte, na koho narazíte a pak s ním být v jednom pokoji asi není zrovna příjemné. Avšak abych zahrnula všechny možnosti, hostely nabízí i apartmány jen pro dva, kdy máte vlastní minibyt - postel, kuchyně, koupelna. S přítelem jsme takto byli ubytovaní v Bratislavě (o tom zas jindy) a byla to vážně skvělá zkušenost, ale v Londýně je tato možnost dost finančně nevýhodná.

Další široká nabídka je na Airbnb, kde vám místní opět nabízí pokoje ve svých bytech nebo rovnou i celé své byty na dobu vašeho pobytu, ale už za to chtějí peníze. Četla jsem, že to je levný způsob bydlení, co jsem ale sama tak koukala, tak se mi to zas tak levné nezdá. Opět vlastní zkušenosti nemám.

Co vám ale určitě doporučím (ale předpokládám, že mnozí to znáte), je srovnávací portál Booking.com pro hostely, motely a hotely. Při zadání destinace a data pobytu vám nalezne spoustu možností ubytování, které můžete seřadit dle ceny, vzdálenosti od centra, hodnocení atd. V předstihu lze zde sehnat opravdu dobré ubytování za ještě lepší cenu. Avšak chtěla bych vás upozornit, že takové ubytování nalézt v Londýně je obtížné a vyplatí se připlatit.

Naše zkušenost:

Přes booking.com jsme si s přítelem našli ubytování v bytě, kde byly tři pokoje. Ubytování se jmenovalo "Colverson House". Před odjezdem nám byl zaslán email s instrukcemi. Dojeli jsem na místo, přes schránku jsme si vyzvedli klíč, ale nahoře před bytem se na dveřích měl nacházet kódový mechanismus na otevírání dveří, který tam nebyl. Každopádně se byt dal otevřít klíčem. Klíč k pokoji byl popsán jinak než v emailu, ale dalo se vydedukovat, že CV 2 = ROOM 2, avšak pokoj vypadal zcela jinak než na fotkách. Tedy on vlastně vypadal stejně jako na fotkách, ale ty fotky musely být focené před xx lety. Tudíž vše zašle, opotřebované, nevábně vypadající. Ke všemu nám ani nešly zamknout zevnitř dveře. Dalším překvapením byla koupelna, kde jsme se docela štítili umýt, a to nejsme zas takové fajnovky. Avšak nejhorší z celého pobytu bylo, když v noci přišli do vedlejšího pokoje čtyři chlapi, co tam neměli co dělat (dozvěděli jsme se den poté od dalších "spolubydlících")  a začali tam dělat rámus, křičet a bouchat do stěn. Dokonce k nám do pokoje vtrhnul jeden černoch, který držel v ruce další kopii klíčů od daného pokoje. Další den nám soused ukazoval spoušť, co po nich zbyla - nepořádek, lahve alkoholu a ampulky pravděpodobně od drog. A placení tam fungovalo tak, že třetí ráno nám někdo ťukal na dveře od pokoje. Byl to asi dvaceti letý mladík, který po nás chtěl platbu. Ještě že jsme nespoléhali na kartu, kterou se tam podle popisu dá platit, protože si ani nechci představit, kam bychom ji museli strkat (haha).

Pro info: 3 noci pro dvě osoby nás přišly na £130 = 4 030 Kč (kurz 1 GBP = 31 Kč)

Takže pokud vám mohu doporučit, na ubytování nešetřete, protože za ty nervy vám to rozhodně nestojí.

A tím nemyslím městskou, ale samotné dopravení do Londýna. My jsme využili autobusových služeb Student Agency. Mysleli jsme si totiž, že to je nejlevnější možnost, ale pak jsme zjistili, že koupě akční letenky je třeba i o 500 Kč na osobu levnější. Ale zase výhoda je, že nás autobus dovezl až do centra (na Victoria Green Line Station) a cestou jsme viděli Lucemburk a Brusel (a díky tomu bychom Brusel chtěli jednou navštívit, aspoň na otočku). Také jsme jeli i Eurotunelem, kde jsme ale zjistili, že vidět nic není (překvapivě). Jela jsem už i trajektem z Calais do Doveru, což je ta nejlepší možnost, protože není nic krásnějšího než východ slunce nad pobřežím.

Vyjížděli jsem z Florence (Praha) v pátek v 18:00 a v Londýně na Victoria Station jsme byli v 12:30 ( pravidelný příjezd v 11:30). Cesta nás tedy trvala 19,5H. Ještě že bus dělá každé tři až čtyři hodiny pauzu. S sebou dovnitř si doporučuju vzít deku, polštářek a samozřejmě jídlo a pití. Ale co je na busech od Student Agency úplně dokonalé, že tam dělají tu nejlepší horkou čokoládu. A zdarma! Takže si kdykoliv můžete říct stevardce/ovi o teplý nápoj (káva/čokoláda). Plusem také je výskyt tabletů u každého sedadla. Stevard/ka rozdá sluchátka a vy si můžete v databázi vybrat ze seriálů nebo filmů či hudby. To dokáže zpříjemnit jízdu.

Jedna cesta do Lodnýna pro jednu osobu nás tedy přišla na 950 Kč. Při Black Friday se prý lístky prodávali i za 200 Kč.

Pokud jedete do Londýna na kratší dobu než jeden týden (my jsme byli na 3 dny), doporučuju si zařídit Oyster card. Samozřejmě lze nakupovat i jednotlivé lístky, ale jejich cena je skoro dvojnásobná, proto se vyplatí si něco o jejich kartách nastudovat. Při delším pobytu je prý výhodnější Travel verze Oyster card, s tou ale nemám zkušenosti, proto vám povím o klasické verzi. Je to něco na způsob pražské lítačky s tím rozdílem, že není vedena na žádné jméno a dobíjet si ji můžete již od £5 (v Londýně ji využívá snad každý občan). Seženete ji ve většině novinových stáncích (označených Oyster) nebo i v automatech na zastávkách metra (jeden z automatů je i na nádraží Victoria Green Line Station ve vestibulu vedle informací). Samotná karta stojí £5 - tato částka se vám při vrácení karty vrátí. Ve stejném automatu si ji hned můžete dobít, platit můžete hotovostí i kartou. Po dobití kartu můžete ihned používat. V autobusech ji přikládáte vepředu u řidiče na čtečku pouze při nástupu, v metru musíte označit i výstup u turniketů, jinak by vás nepustili.

A jak to je s cenou jízdného?

Jedna jízda autobusem stojí £1.5, u metra to je složitější, protože se dělí na zóny a také záleží jestli jedete ve špičce nebo ne (peak / off peak). Každopádně lépe vystihující než nějaký popis, je tabulka na této stránce.

Nemusíte se však bát, že za každou cestu zaplatíte tak vysokou cenu. Denní limit je u autobusové dopravy stanoven na £4.5 a u metra je to zase složitější - děleno na zóny a špičku. Více zde.

Pokud se rozhodnete dopravu kombinovat, tuším, že cena se zastaví na podobné částce, jako je u metra. Tomuto systému se říká "capping". Funguje to tak, že za když během dne jezdíte dopravními prostředky, z karty se vám peníze postupně strhávají. A však pokud dojdete k určité hranici, která je zmíněná výše, stále si musíte kartu označovat, ale nic vám to nestrhává. Avšak tato sleva se vztahuje pouze na jeden den (od 4:30 - 4:29), následující den se opět začíná od nuly a dopravce vám strhává danou částku do dalšího limitu.

U každého žlutého označovače karty (bus, metro) se nachází displej, na kterém si můžete přečíst, kolik vám to momentálně strhlo (u busu při nástupu, u metra při výstupu) a kolik vám ještě na kartě zbývá. Kartu si můžete dobít v automatu na každé stanici metra.

▽▲▽▲▽

Pokud máte bezkontaktní platební kartu (i kreditku) povolenou pro platbu v zahraničí, nemusíte si dělat starosti se zařizováním Oyster card a jejím dobíjením. Poslouží stejně dobře jako Oyster a nic navíc se vám rozhodně strhávat nebude (pokud máte samozřejmě platby v zahraničí zdarma). Používá se úplně totožně a ani se nemusíte bát revizorů - sami jsme na jednu kontrolu v autobuse narazili a normálně si ověřili platbu (já jela na Oyster, přítel na platebku) a vše bez problému.

▽▲▽▲▽

To nejdůležitější z tipů na konec - aplikace městské dopravy. Existuje jich spousta, ale přítel našel jednu, která je česky, má skvělý design, je intuitivní a hlavně se v ní (a hlavně s ní) neztratíte. Navíc má v databázi okolo 120 měst, obsahuje všeříkající mapu, podle které lehko najdete nejbližší zastávku a prozkoumáte dráhu spoje. K dostání je pro iOS i Android.

MOOVIT

▽▲▽▲▽

Teď bych se posunula k drobnému popisu dvou nejčastějších (a námi využívány) druhům dopravy:

METRO

+ rychlé

+ spousta zastávek

- nepřehledné, zmatené

- dražší

- přecpané

Metrem je nejlepší cestovat na delší vzdálenosti, je to nejrychlejší způsob. Avšak když se jezdí přes zóny, cena roste. Funguje to tak, že před metrem si odpípnete oyster card / platebku / jízdenku nastoupíte na požadovanou linku (dole na peróně se nachází velká tabule s popsanými směry) a opět při výstupu si nahoře kartu musíte odpípnout, jinak vás turnikety nepustí. Avšak zaručuju vám, že vás místní Tube (jak se londýnskému metru přezdívá), zaskočí. Není to jako když v Praze máte jasně dané tři linky, které se v centru protínají. Tady jsou teoreticky také jen tři, ale v praxi na jednu perónu přijíždí více vlaků, kdy si musíte pohlídat, který jede v jakém směru. Kousek cesty mohou mít společný, ale postupně se dále větví. Navíc vlaky bývají často přeplněné a ne vždy se do vlaku vejdete a prostě budete muset počkat na další spoj. My jsme metrem jeli pouze jednou, naštěstí. Asi deset minut jsme louskali, kterým přesně vlakem se máme vydat, abychom náhodou nenastoupili do nějakého, který se bude větvit ve špatném směru. A když konečně přijel, ani jsme se do něj nevešli a museli počkat na další. Každopádně i s tímto zdržením jsme na místě byli rychleji, než kdybychom jeli busem.

AUTOBUSY = double-deckery

+ rozsáhlá síť

+ skoro bez čekání

+ krásné výhledy

+ levnější

- pomalejší

- dopravní zácpy

Typické dvoupatrové, červené autobusy = double-deckery. Jezdí všude (po okraji jednopatrové), většinou hned po pár minutách stejný spoj a přitom se můžete úžasně kochat celým Londýnem. Nejlepší místo - nahoře druhá řada odpředu (samozřejmě pouze v případě, když před vámi nikdo nesedí). Nejlepší linka - č. 11 (i č. 15) protože právě s těmi uvidíte celé centrum a ani nemusíte hnout prstem. Označování funguje na stejných označovačích, ale pouze v případě nástupu, při výstupu již nepřikládejte. Takže ano, nezáleží, jak daleko pojedete, jestli od začátku až do konečné nebo pouze jednu zastávku, cena bude stále stejná. Ani na zóny se tu nehraje, takže pro nás byly busy tou nejlepší možností. Navíc vyznat se v nich je naprosto snadné, tedy v případě že máte aplikaci na dopravu. Potíž je tedy, když narazíte na kolonu a zůstanete na místě viset třeba i 15 minut. A to se nebojte, že byste na ni nenarazili, protože tady jsou dopravní zácpy i kolem desáté večerní!

Také bych vás chtěla upozornit, že zastavování autobusů funguje jinak než v česku. Když chcete do nějakého nastoupit, tak na něj na zastávce musíte zamávat, jinak jede dál. A když chcete už vystoupit,  musíte zmáčknout tlačítko STOP, které tam je na každé tyči. Ono to cinkne a na obrazovce, kde je napsaná cílová stanice a další zastávka, se napíše "stopping".

A to jsou asi ty nejčastější městské dopravní prostředky. Samozřejmě  můžete využít i tradičně vypadající anglické taxi, uber nebo dokonce na okrajích Londýna mají i tramvaje.

Ceny v Londýně se vůbec nedají porovnávat s těmi českými, proto doporučuju moc nepřepočítávat a dovolenou si vážně užívat. Voda vás prostě přijde na £1 a pár plátků sýru vás bude stát £2.5. Ani mekáčem si nepomůžete, protože abyste se najedli, stejně toho musíte sníst víc a to vás přijde draho. Ale dám vám tip na dva podniky, kterými chybu nikdy neuděláte.

Pret a Manger

Britská klasika. Narazíte na něj na každých sto metrech. Někdy je větší, jindy menší, někdy má místo na sednutí, jindy funguje pouze pro "take-away". Každopádně je to anglická značka obchodů, který se specializuje na organickou (nature friendly) stravu. Naleznete zde širokou škálu sendwichů, sladkého, slaného a nápojů. Z teplých zejména káva. Z vlastních zkušeností vám mohu doporučit plechovku organické limonády a výborný jogurt s musli a marmeládou, který překvapivě dost nasytí.

Pizza Union

Pokud milujete pizzy a chcete vyzkoušet tu nejlepší na světě (zatím jsme s přítelem aspoň žádnou lepší neměli), určitě zavítejte do Pizza Union. V Londýně jsou dvě pobočky, my jsme byli v té ve Spitalfieldsu a tam je to kouzelné. Přímo vidíte výrobu každé pizzy až po její vložení do pece. Navíc prostředí pizzerie/baru je moc hezké, tlumené osvětlení, surový design a spousta mladých lidí. Druhá pobočka je v King Cross. Pizza vás navíc vyjde zhruba kolem £5, což vůbec není moc ani na naše poměry, a spektrum "příchutí" je veliké. Pro představu → www.pizzaunion.com.